Agility a kamarádčina fenečka Baffča:-)
AGILITY:
Tak jak začít... přiznám se, že já s Rockym necvičím agility, ale moje moc dobrá kamarádka Eliška, se svou Jack Russel T. Baffčou cvičí a už dokonce vyhrála závody agility, prý jen v začátečnících, ale i to je úspěch a "holkám se bude určitě dařit dál a dál.
A než abych já tady psala o tom jak to chodí a vše okolo, napsala mi Eliška své nebo spíše jejich zkušenosti.......Mail který mi Eliška napsala, opravdu mluví za vše, proto ho nijak neměním a vkládám tak , jak mi byl poslán...
Jak jsme se dostali k agility....navštěvovali jsme kynologickou organizaci v Třeboni, kde jsem začali začátečnickým kurzem se slečnou cvičitelkou - Terezkou, mimochodem, je výborná!
Ta nás naučila všem základním povelům a páníčkům vysvětlila, jak správně vnímat chování svého psa. Po tomto výcviku jsme mohli začít se sporty jako je Flyball a nebo Agility.
Jako první jsme navštívili flyballovou hodinu, kde jsme zjistili, že pes, který chce dělat takový sport musím milovat míček, což bohužel naše Baffy nemusí! Cvičitelé nám řekli, že se dá zájem o míček vycvičit, ale my jsme nechtěli naší fenku učit hře, protože si myslíme, že by měla mít zájem sama.
Jelikož je jack russel plemeno, které neustále skáče, lítá, skotačí a řádí, vedly naše kroky k agility!
První hodina nám jasně ukázala, že to je TO, co jsme hledali! Baffča i ve volných chvílích lítala po překážkách parkuru (místo, kde se cvičí agility) a očividně jí to strašně bavilo!
Ve sportu agility se obvykle začíná s nejjednoduššími skokovými překážkami, čili skočkami, ty se dělí na tři výškové kategorie, podle velikosti psa. Největší L, střední M a nejmenší S, kam spadá moje Baffinka.
Pokud pesanovi nedělají skočky problém, pokračuje se dále tunelem, dálkou, áčkem, kruhem, houpačkou, kladinou aj.
U nás jediným problémem byla houpačka, která je velmi zrádná.
Pes se cca v její 3/4 musí zastavit, počkat až se přehoupne a poté dále pokračovat! Ale protože je naše Baffinka nedočkavec a pořád někam chvátá a houpačka se nestihne v klidu přehoupnout a místo toho sebou flákne o zem a Baffinu vystřelí na mars a tak poté vzniká problém, že se pes bojí na ní znovu nalézt.Já mám naštěstí tu výhodu, že Baffy je nezmar a neodradí jí nic, sice si dává pozor, ale vždycky jde. Bohužel ne každý pes je takový.
Co se týká začátečnických závodů.
Jednalo se o naše první závody a parkur byl sestaven jen z nejjednodušších překážek, takže to zatím žádné oficiální závody nebyly, ale i přesto byly naše první a Baffy dávala opradu celou dobu pozor a vnímala mě! To je totiž to nejdůležitější!
Pes z nás (páníčků) vždy vycítí naše pocity a nálady a pokud s ním člověk umí pracovat, dokáže ho přimět, aby se na něho soustředil. Chce to hodně času a trpělivosti, ale ten pocit, když váš pes něco dokáže a vy víte, že ten čas, který jste s ním trávili za to stál, je nepopsatelně skvělý!!
Takže všem páníčkům doporučuji, pokud máte hodinu týdně, nepromarněte ji a klidně s agility začněte, protože nikdy není pozdě!!
Myslím, že k tomuto není co dodat a vy kdo chcete začít s Agility nemáte proč váhat a jít do toho. Doufám, že Eliška bude stále posílat své další zkušenosti a fotky, vše budu samozřejmě doplňovat pro vaší inspiraci nebo představu jak to na Agility chodí.
Elišce moc děkuju a přeju jí i Baffče hodně štěstí a úspěchů